Památky Zlín - Zlínský kraj

Nejstarší zmínka o zlínské radnici je z roku 1569. Jednalo se o jednopatrovou budovu na západní straně náměstí. Nově vystavěna byla v roce 1586. Měla renesanční podobu a jedno její křídlo sloužilo jako zájezdní hostinec.

 

Pochází pravděpodobně z 15. až 16. století a je jednou z dominant města. Oproti barokní podobě má širší a vyšší hlavní loď, okna jsou darem zlínských farníků. Ve zvonici jsou ocelově zvony z Vítkovic a varhany od bratří Riegrových z Krnova. V letech 1969 - 1970 byla provedena rekonstrukce interiéru.

 

Do nově rozvíjejícího se města Zlína přicházeli každoročně čtrnácti letí mladí muži a ženy. Pro ně bylo nutno stavět ubytovací objekty - internáty a svobodárny. V roce 1927 byla zahájena výstaVba celé čtvrti pro hromadné ubytování. Jedná se o dvě řady volně stojícíCh objektů tří až pětipodlažních, stejně dlouhých (80 x 20 ml. Dokončeny byly v roce 1937, autorem je arch. František Lydie Gahura. Přízemí objektů tvoří společenské a obslužné vybavení, další etáže jsou ubytovací, členěné na jednotlivé pokoje. V dnešní době jsou internáty využívány jen z poloviny pro ubytování.

V roce 1930 byly postaveny v dalších částech města a jeho okolí první svobodárny - na Letné, ve čtvrti Díly a v Otrokovicích - Baťově.

V roce 1933 byla zahájena výstavba kulturního centra, které uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně vzdělávacího charakteru vrcholících na ose parku objektem Památníku Tomáše Bati. Došlo však jen k částečné realizaci objektu památníku a dvou studijních ústavů. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průbéžnými zasklenými plochami. Památník Tomáše Bati, nejpůsobivější architektonické dílo F. L. Gahury, je moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V roce 1954 byl památník přestavěn (akademický architekt J. Staša) na Dům umění a vznikly zde prostory galerie výtvarného umění a zlínské filharmonie.

 

První tovární budovy se začaly stavět již v roce 1906, účast architektů zde ještě není zaznamenána, i když Gahurova spolupráce je velmi pravděpodobná. V roce 1924 začala přestavba stávající továrny, staré budovy se asanovaly a nahradily se novými, stavěnými novou technologií. Po krátkých orientačních studiích byl zvolen základní dispoziční modul 6,15 x 6,15 m. Standardní etážová budova obsahovala vertikální jádro s výtahem, schodištěm a některými pomocnými plochami. Železobetonový skelet byl vyplněn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Sloupy byly nejprve čtvercové, kruhové se začaly vyrábět teprve od roku 1930. Typizované průmyslové objekty byly řazeny šachovnicově do větších výrobních souborů a vzájemně propojeny dopravním zařízením. Výstavba závodu měla charakter etapové výstavby. Jednotlivé objekty byly postupně a v nejkratších lhůtách stavěny a uváděny do provozu.

Koncepce užívaného standardu uvolnila obvodové stěny a umožnila tak dokonalé prosvětlení celé pracovní plochy. Tímto systémem koncepce objektu se dospělo k uvolnění vzájemné závislosti mezi stavební a technologickou částí objektu, tedy respektování principů univerzality, opakovatelnosti, variability a flexibility stavební a technologické části.

K úpadku Svitu vedl dovoz laciných bot z Východu, kterému Svit nemohl konkurovat. Dále pak podvojná zadluženost a při zadluženosti Svitu byla vypracována špatná strategie podniku, která nevedla k posílení pozice Svitu ve světě, ale k jeho záhubě.

 

Peníze na zakoupení zámku r. 1929 poskytl městu starosta Tomáš Baťa. Město se postaralo, aby zámek sloužil veřejnosti (r. 1930 budovu pronajalo Baťovu pOdpůrnému fondu), a bývalé šlechtické sídlo bylo nazýváno jako lidový dům nebo klubovní dům. Část prostorů zde byla na jaře 1931 poskytnuta k otevření nevelkého muzea s expozicí historické a exotické obuvi (do r. 1933). Jinak bylo využití budovy zpočátku dost různorodé - část sloužila k hotelovému ubytování (do r. 1933) nebo jako úřednické byty (do r. 1935). nékteré místnosti využívala Hudební škola Dvořák, jiné zase církev československá a také baptistická; v přízemí bylo skladiště obchodního domu Baťa, ale i židovská modlitebna a také kavárna (1935). Tato různorodost se zrněnila r. 1935, kdy zámek začal sloužit převážně úřednírn institucím jako sídlo zlínského okresního úřadu. Za války budovu užívali němečtí okupanti, po osvobození r. 1945 zde bylo řadu měsíců velitelství Rudé arrnády, v srpnu 1945 se zárnek stal sídlem sekretariátu komunistické strany, počátkem 50. let byly v budově umístěny úřadovny vojenské správy. K důležité zrněně došlo r. 1958, kdy se zámek stal sídlem muzea a kulturnírnu vyžití slouží dodnes. Kromě pracovišť a výstavních sálů Muzea jihovýchodní Moravy jsou zde též expozice Státní galerie. V klenutých prostorách přízemíje už po řadu desetiletí umístěna známá zámecká restaurace.

 

Stavět ji začala v roce 1901 firma Františka Nováka z Vizovic podle plánů, které sama vypracovala. T. Baťa byl však s výsledkem nespokojen a ještě v rozestavěnosti dal vilu přepracovat architektu Janu Kotěrovi. Dokončena podle jeho návrhu byla v roce 1911. Na výzdobě interiéru se podílel malíř Kysela, zahradu navrhl architekt Thomayer. Dům se záhy stal nejen příjemným obydlím, ale i místem, kam si mladý průmyslník zval své přátele a hosty, mezi nimiž byli nejen obchodní partneři, ale také vynikající vědci, umělci, technici a finančníci, u nichž hledal radu a inspiraci. V průběhu času však zbylo z vily torzo. Když se po listopadu 1989 T. Baťa do Zlína znovu vrátil, nemohl svůj rodný dům téměř poznat. Myšlenka restaurovat Baťovu vilu se rodila dlouho. Prvním krokem bylo ustavení české větve Nadace Tomáše Bati. Snahou bylo vytvořit co nejvěrnější kopii původního objektu. Všechny změny byly provedeny velmi citlivě a přesně v původním duchu. Nadace nyní v Baťově vile sídlí a pořádá zde své vlastní konference, semináře a školicí programy zaměřené na různá témata, dále koncerty a výstavy začínajících i známých umělců, podporuje obchodní a ekonomické vzdělávání ve školách ve spolupráci s organizací Junior Achievement. Některé sály ve vile jsou k dispozici jako konferenční prostory pro veřejnost.